Být či nebýt?

Poslední dobou sem celkem zasypán hromadou starostí a osobních problému, ale podařilo se mi najít chvilku, abych zase něco mohl přihodit. Tentokrát to asi nebude tolik o nějakých fotkách jako spíš o těch problémech.

Už nemalou chvilku se zabývám myšlenkou, jestli to má vůbec cenu snažit se být v Čechách fotografem na plný úvazek. Respektive jestli to má cenu pro člověka který sám nemá dostatek vhodných kontaktů nebo financí. Protože z toho co jsem za ty 4 roky, co se focení aktivně věnuji, tak to zde v ČR je hlavně o těchto dvou věcech. Možná si někdo řekne, že to je i o talentu, ale ten tu v Čechách asi moc váhu nemá podle toho, co se mi podařilo vypozorovat.

Pokud se chce člověk vydat na profesní dráhu jako fotograf v zahraničí, pokud to není extrémní dítko štěstěny, tak ho většinou čeká to, aby si našel kolem sebe nějakého fotografa s dobrým jménem a pokusil se dostat k němu jako asistent. Kde prakticky dělá vše, od donášky kafe až po korigování celé scény. Po nějaké době pod křídlem tohoto profesionála si může člověk najít ony potřebné kontakty a hlavně si vybudovat kvalitní portfolio. Samozřejmě tohle platí pro reklamní nebo módní foto, v oblasti reportu to chce nějakou dobrou redakci, která od onoho fotografa bude nějaké ty snímky odkupovat, časem ho sama posílat na nějaká zajímavá místa kde si pak fotograf obohatí portfolio o nějaké ty top snímky, který ho vynesou na výsluní.

V Čechách toto bohužel funguje trochu jinak. Pro toho kdo se zajímá spíše o tu inscenovanější fotografii je možnost se dostat k asistenci u nějakého fotografa šance skoro nulová a to buď díky tomu že málo kdo má dostatečný rozpočet, aby si mohl dovolit větší produkční tým anebo kvůli obavám že by mu někdo mohl sebrat jeho know-how či ještě hůře mu přebrat klientelu. Co se týče kariery reportážního fotografa to tu je taky bídné. Málo která redakce si drží fotografy na plný úvazek, protože se pro ně vyplatí spíše fota kupovat z fotobank. Nebo si drží pár externistů, kteří za fotku dostávají nějaké drobné které, kolikrát akorát pokryjí náklady či cestu, kterou fotograf musel podniknout k oné možnosti fotoreport pořídit (zde mluvím přímo z mé zkušenosti, jelikož jsem zhruba rok a půl fungoval jako externista pro MF Sedmička Karlovy Vary a Plzeň kde jsem se s podobným problémem potýkal často). Další boom, který dle mého celkem podkopává úroveň této práce je to že s úpadkem tištěných médií se tu v ČR objevuje spousta internetových portálů, které poptávají hromady fotografů, ale jediné co nabízejí, jsou maximálně volné vstupy nebo případné prezenty od jejich sponzorů a jako hlavní výhoda je obohacení portfolia.

Já osobně jsem zkoušel všemožné způsoby jak se prosadit a jak se ukázat, ale jediné co jsem tím získal je pár zajímavých zážitků a příjemných pocitů protože když někdo přijde a řekne, že viděl vaší fotografii tam a tam a že se mu to foto hodně líbilo, tak to vás celkem zahřeje u srdce. Bohužel tohle všechno vám techniku co používáte nezaplatí, slíbená reklama z toho nefunguje, takže nakonec z toho máte tak akorát pár drobných s kterýma zaplatíte to nejnutnější a jsou zase fuč, nějaké ty pěkné obrázky a opotřebenou techniku. A přesně díky tomu jsem třeba před půl rokem přišel o tělo své zrcadlovky (díky čemuž jsem úplně namydlenej, jelikož kde by fotograf bez foťáku našel uplatnění?). Sehnat nějaké uplatnění mimo obor je teď taky kumšt. A když sem začal bádat po tajemství komerčního úspěchu fotografa v ČR tak jsem se z několika různých zdrojů dozvěděl prakticky to samé a to že člověk potřebuje buď kvalitní kontakty, který mu pomohou se ukázat anebo si nakoupit hromadu drahého vybavení protože když máte drahou výbavu tak musíte být určitě profesionál a i když fotíte totálně tuctové cvaky tak je to prostě jedno protože vy jste ten profesionál s drahou výbavou.

Suma sumárum taková je asi situace fotografa v ČR kde člověk musí fungovat za minimální peníze, bojovat s fotografy a „foto studii“ který za laciné peníze poskytují ještě lacinější tvorbu a když má člověk trochu talent tak může akorát doufat, že si ho třeba někdy někdo všimne a dostane pak trochu možnost se dostat na trochu vyšší úroveň.

Já osobně jsem věčný optimista, a proto pořád doufám. Prozatím mě ale dostihla i mocná vlna pesimizmu, proto jsem tak nějak své sny o možnosti být fotografem na plný úvazek pověsil na hřebík a spolu s tím i omezil svou tvorbu prakticky na nulu, jelikož na to po tom všem nějak už nemám sílu a finance na nějakou kreativitu. Každopádně abych tu jen tak netlachal, přikládám odkaz na video s mojí tvorbou za roky 2008 – 2010 tak snad se bude líbit a budu dál doufat, že přijdou lepší časy.